Tesla oslovila město Inuvik v kanadských Severozápadních teritoriích s návrhem postavit stanici Supercharger na pozemku ve vlastnictví města, zhruba 200 km severně od polárního kruhu. Městská rada se usnesla, že v jednáních pokračuje.
Co Tesla navrhuje
Podrobnosti přinesl dokument pro rozhodnutí rady RFCD 2026-061, součást balíčku materiálů ze zasedání rady 10. a 12. srpna; jako první na něj upozornil uživatel MarcoRP na síti X. Stanice by měla dvě až čtyři nabíjecí stání a fungovala by nepřetržitě po celý rok. Zařízení by nainstalovala a udržovala sama Tesla, která může lokalitu doplnit také solárními panely a systémem pro ukládání energie. Město by pak zajišťovalo běžnou údržbu areálu, včetně odklizu sněhu.
Navrhovaná licence by běžela deset let od uvedení stanice do provozu a poté by se automaticky prodlužovala o pětiletá období, pokud by smlouva nebyla vypovězena. Za pronájem pozemku navrhuje Tesla městu platbu 200 dolarů měsíčně.
Zaměstnanci města identifikovali jako možné místo pozemek u uvítacího znaku Inuvik Gateway na Carn Street 25, v úvahu přicházejí i další městské pozemky, které se v zimě udržují. Výbor pro veřejné práce a ochranu projednal návrh 7. července a doporučil v jednáních pokračovat. Dne 12. srpna rada schválila usnesení, jímž zadává zaměstnancům „pokračovat v jednáních a prověřování se společností Tesla Motors Canada ULC ohledně navrhované stanice Tesla Supercharger v komplexu Midnight Sun“, jak vyplývá ze zápisu schůze v balíčku rady ze 9. září. Schvalovat samotnou smlouvu rada neměla. Zaměstnanci musí nejprve prověřit vhodnost a dostupnost lokality, napojení na inženýrské sítě, pojištění, údržbu i právní a provozní rizika, a až poté se s finální smlouvou či doporučením vrátí, než se něco podepíše.
Proč návrh vzbudil pozornost
Reakce MarcoRP zněla: „Tohle přece nemůže být pravda.“ Jeho druhý snímek, trasa z Google Maps z Inuviku na jih do severní Alberty, ukazuje důvod: 2 718 km a zhruba 33 hodin jízdy. V Severozápadních teritoriích ani na Yukonu dnes žádný Supercharger nestojí. Nejblíže v Kanadě je Grande Prairie v Albertě a celkově nejbližší stanice se nachází ve Fairbanks na Aljašce, asi 1 400 km daleko po silnici.
Cesta vede po Dempster Highway
Do Inuviku se jede po Dempster Highway, převážně šterkové silnici, která odbočuje na sever od Klondike Highway u Dawson City. Od roku 2017 přebírá zbytek cesty až k Severnímu ledovému oceánu 138 kilometrů dlouhá silnice Inuvik–Tuktoyaktuk. Řidiči elektromobilů si trasu zdolali i tak — jeden majitel Tesly v zimě dojel k oceánu tím, že čerpal energii od místních obyvatel a v areálech silniční údržby.
Inuvik měl při sčítání lidu v roce 2021 přesně 3 137 obyvatel a každý řidič, který míří po silnici do Tuktoyaktuku, projíždí přímo městem. Zpráva pro radu to reflektuje a uvádí, že stanice „může podpořit také služby pro návštěvníky a elektromobilový cestovní ruch“. Pro město, které stejně odhrabává velké množství sněhu, může být jedna další udržovaná plocha tou snadnější částí projektu.
Tesla zavírá mezery na severu sítě
Síť Supercharger v poslední době zaplňuje severní mezery. V září Tesla otevřela nové stanice v Terrace a Vanderhoof na severu Britské Kolumbie a Tok na Aljašce poblíž hranic s Yukonem byl v květnu vyhlášen vítězem hlasování o nových Superchargerech. Stanice v Inuviku by od všech těchto míst ležela velmi daleko — a zpráva města přitom nechává Tesle prostor přivézt si vlastní solární panely a úložiště energie.
Vydali byste se s Teslou po Dempster Highway, kdyby na vás v Inuviku čekal Supercharger?
Zdroj: Tesla North